Cílem projektu bylo zabývat se hlouběji mechanismem sorpce především rizikových (Hg, Cd, Pb, Cr, Cu a Ni ) a některých dalších (Zn, Mn a Fe) těžkých kovů v sedimentech, pevností jejich vazby, a podmínkami, za nichž sedimenty slouží jako zdroj respektive kumulátor těžkých kovů. Z první části výsledků projektu vyplynulo porovnání úrovně kontaminace vybranými rizikovými kovy zvolených vodních nádrží jižních Čech (rybníky Bezdrev, Naděje a vodárenské nádrže Římov). Z uvedených lokalit se ukázalo nejzávažnější zatížení sedimentů vodárenské nádrže Římov, především u Cd, Hg, Cr, Ni, V, Cu, Pb a Be. Druhou částí výsledků byl výběr optimální metody pro odběr intersticiální vody ze sedimentů, kterou se ukázalo být odstřeďování sedimentu v laboratoři. Koncentrace všech iontů v takto získané vodě byly řádově vyšší než ve vodě nádrže. Metoda hodnocení zatížení nádrže prostřednictvím intersticiální vody je velmi problematická. Třetí částí výsledků je hodnocení vlivu vybraných faktorů prostředí na uvolňování rizikových kovů ze sedimentu do vody. Bylo prokázáno, že již relativně malé změny hodnot pH zásadně mění sorpci kationtů stanovovaných kovů a tím i jeho koncentraci ve vodě. Asi nejvíce podléhá vlivu změny pH sorpce Hg, která se uvolňuje již při velmi slabě alkalické reakci. Čtvrtou částí výsledků je objasnění způsobu a pevnosti vazby rizikových kovů na sediment a odhad reálných rizik jejich uvolňování z kontaminovaných sedimentů. Na základě znalosti frakcí u jednotlivých prvků pak lze lépe vysvětlit i jejich chování v sedimentech vodních nádrží. Nejlépe lze využít znalosti frakcionacionace u manganu, který se nejvíce váže na nejsnáze uvolnitelnou iontově výměnnou frakci a v zásaditém prostředí vytváří málo rozpustný hydroxid manganatý. Proto koncentrace např. Mn v povrchových vodách značně kolísá, tak jak snadno osciluje i hodnota pH kolem neutrální hodnoty. Výsledky budou sloužit vodohodpodářům při posuzování návrhů sanačních a revitalizačních opatření vodních nádrží.