Rozdělení plemen

A) podle fylogenetického původu

B) podle stupně prošlechtění

C) podle temperamentu

D) podle užitkového typu

Ad A) Třídění plemen podle fylogenetického původu

1)    Kertak – Equus caballus Przewalski - Polj.
Kůň opětovně vypuštěn do volné přírody v oblastech Mongolska. Kohoutková výška asi 130 cm s těžkou hlavu na krátkém nízko nasazeném krku, mohutný s hlubokým trupem, kratším hřbetem a skloněnou střechovitou zádí. Barva je nejčastěji plavá s úhořím pruhem, časté je zebrování na končetinách. Světovou plemennou knihu tohoto plemene vede Zoologická zahrada v Praze Troji, která se nejvíce zasloužila o záchranu a přežití tohoto posledního divokého předka současných plemen koní. Z koně Przewalského vznikla většina asijských plemen koní (koně mongolští, čínští, kirgizští).

2)    Tarpan - Equus caballus Gmelini – Ant.
Do osmdesátých let 19. století žil Tarpan v oblasti Černého a Kaspického moře a byl rozšířen dále na východ do Asie až k Aralskému jezeru. Roku 1881 vyhynula poslední čistokrevná klisna v zoologické zahradě v Moskvě. Tarpan byl větší a ušlechtilejší než Kertak, 130 – 135 cm kohoutkové výšky, měl krátká bedra a dlouhou, mírně skloněnou záď. Byl šedohnědé až šedočerné barvy s úhořím pruhem. Měl poměrně krátkou, v čele a žuchvách širokou hlavu, nepatrně prohnutou v profilu. Na základě srovnání lebky Tarpana s lebkami orientálních koní se usuzuje, že tento kůň je předkem orientální skupiny domácích koní a zakladatelem celého teplokrevného chovu koní

3)    Kůň západní lesní – Equus occidentalis (E. robustus)- Steg.
Žil v přímořských krajích západní Evropy a v údolích Alp. Vlivem příhodných životních podmínek v přímořských oblastech se vytvářela forma mohutného a silného koně. S velkou hmotností souvisela i jeho menší pohyblivost. Tento kůň byl prapředkem dnešního koně belgického, rýnského, buloňského a těžkých plemen anglických. V drsnějším prostředí Alp vznikl typ koně, který nedosahoval mohutnosti přímořského koně, byl sušší a odolnější. Byl to prapředek dnešních koní norických. Obě tyto formy byly prapředky dnešní skupiny koní chladnokrevných.

4)    Skupina koní severských – nordických – Equus gracilis Eward
Dnešní oblastí chovu nordických koní je severní Evropa. Nordičtí koně jsou malí zavalití, s krátkou chundelatou hřívou, v čistokrevném typu málo ušlechtilí, stavbou těla a lebky připomínající typ koně západního. Jsou velmi otužilí, odolní, nenároční a výkonní. K této skupině koní patří současná plemena koní, např. fjordský, islandský a poníků jako šetlandský, dartmoorský, velšský, connemara pony. Je třeba odlišit skupinu pony z hlediska původu a z hlediska zařazení do sportovních disciplin, kde je jako pony označován každý kůň bez ohledu na původ s kohoutkovou výškou do 148 cm.

Ad B) Třídění plemen podle stupně prošlechtění

1)    Primitivní
Primitivní plemena koní se chovají v odlehlých oblastech a vyznačují se velkou podobností původním divokým formám koní. Jsou menšího vzrůstu a v každém ohledu jsou velmi skromní. Snášejí vedra, zimu, hlad0 i žízeň, jsou vytrvalí a mají tvrdou konstituci. Jsou pozdní, dlouhověcí, odolní vůči nemocem. Do této skupiny lze zařadit např. koně mongolské, jakutské, kirgizské, šetlandské.

2)    Zušlechtěná
Jsou obvykle plemena chovaná v určité oblasti po dlouhou dobu a proto dobře přizpůsobená podmínkám v této oblasti. Postupným zlepšováním životních podmínek a selekcí, případně přikřížením kulturních plemen, došlo ke zlepšení jejich vlastností a výkonnosti. Do této skupiny lze zařadit koně kabardinského, jomutského, lokajského.

3)    Kulturní
Kulturní se nazývají plemena koní, která byla prošlechtěna na vysokou užitkovost v určitém speciálním směru. Kulturní plemena jsou obvykle ranější, choulostivější, náročnější na výživu a ošetřování, ale vyznačují se vynikající výkonností (anglický plnokrevník, arabský kůň, moderní sportovní plemena koní).

Ad C) Třídění plemen podle temperamentu

Podle temperamentu lze koně rozdělit na chladnokrevné a teplokrevné

Chladnokrevník
Je to kůň odvozený od koně západního, mohutné stavby těla, obvykle s lymfatickými končetinami, vyznačující se klidným temperamentem a většinou velmi dobrým charakterem. Tito koně jsou nejčastěji využíváni k tahu. Do této skupiny koní patří např. kůň belgický, norický, peršeron, shire.

Teplokrevník
Kůň živějšího temperamentu využívaný k práci pod sedlem nebo všestranně užitkový. Má obvykle ušlechtilejší stavbu těla vyplývající z fylogenetického původu odvozovaného od skupiny koní východních. Do této skupiny patří většina plemen koní využívaných v současné době ve sportovních disciplínách, např. český teplokrevník, hannoverský kůň, starokladrubský kůň, arabský kůň, hucul.
V rámci teplokrevných plemen jsou některá plemena označována jako plnokrevná nebo polokrevná.

Plnokrevník je kůň dlouhodobě šlechtěný na určitou užitkovost, u něhož bylo dosaženo takového stupně prošlechtění, že přikřížením jiného plemene nelze požadované vlastnosti zlepšit. K plnokrevným plemenům se řadí:

anglický plnokrevník -	šlechtěný na výkonnost ve cvalových dostizích
arabský plnokrevník -	šlechtěný dlouhodobě na vytrvalost a odolnost
achaltekinský plnokrevník -	vynikajícím způsobem prošlechtěný na vytrvalost a výkonnost v extrémních klimatických podmínkách pouště. Zařazení tohoto plemene mezi plnokrevná plemena však není ve všech zemích akceptováno.

Polokrevník je obvykle označení užívané pro křížence plnokrevníka s teplokrevným plemenem (např. anglický polokrevník, arabský polokrevník). V minulosti byli v chovu takto označováni koně v případě, že měli podíl genů anglického plnokrevníka vyšší než 50 % (zvláště koně „vysoko v krvi stojící“). V současné době je pojem polokrevník využíván pouze v dostihovém provozu pro zdůraznění, že se nejedná o plnokrevníka.

Ad D) Třídění plemen podle užitkového typu

Podle účelu, ke kterému se koně využívají, rozeznáváme následující skupiny:

Typ jednostranně užitkový tažný - chladnokrevná plemena (norik)

Typ mnohostranně užitkový - většina teplokrevných plemen (český teplokrevník, starokladrubský kůň), pony

Typ jednostranně užitkový dostihový - klusový (plemena klusáků) a cvalový (anglický plnokrevník)