Starokladrubský kůň


Vývoj:
    Starokladrubský kůň je naším jediným autochtonním plemenem koní. Vznikl v kladrubském hřebčíně, založeném císařem Rudolfem II v roce 1579, který je dnes nejstarším evropským hřebčínem. Starokladrubský kůň byl vytvářen jako karosiér (pro zápřež v těžkých kočárech – karosách) na základě mohutných  koní většího rámce dovážených ze Španělska a Itálie. Z původních koní, chovaných v různých barvách, se do dnešní doby zachovali bělouši a vraníci. Zakladatelem dnešního stáda běloušů se stal vraník Pepoli (nar. 1764 v Itálii) jehož potomci dědili bílou barvu. Linie Generale (1787) je chována až do současnosti, linie Generalissimus (1797) byla chována do roku 1929 a v roce 1941 znovu obnovena synem hřebce Generale XXXIII, z matky Generalissimus. Vraníci byli chováni od roku 1800 v liniích Sacramoso a Napoleone. Linie Sacramoso byla v procesu regenerace starokladrubského vraníka, zahájené péčí prof. Bílka v roce 1938, znovu obnovena a je zachována do současnosti, linie Napoleone zanikla v roce 1922. Vzhledem k malému rozsahu populace došlo k rozšíření krevní základny s využitím lusitánského hřebce Rudolfo ve stádě běloušů a fríského hřebce Romke ve stádě vraníků.
    V roce 1995 byl starokladrubský kůň prohlášen za národní kulturní památku a je jediným hospodářským zvířetem na světě, které je oficiálně považováno za živoucí umělecké dílo. Starokladrubský kůň je zařazen do genových zdrojů České republiky.

Charakteristika:
    Starokladrubský kůň je karosiér velkého rámce s typickou dlouhou klabonosou hlavou a jasným výrazným okem. Krk je vysoko nasazený, labutí, kohoutek méně výrazný, hřbet delší, záď dlouhá a kulatá. Končetiny jsou pevné, kostnaté se strmějším postavením lopatky, kopyta mají pevnou, kvalitní rohovinu. Typická je mechanika pohybu s výraznou akcí (předvedení končetin do výšky) a zřetelně kadencovaným klusem. Je to kůň konstitučně tvrdý, plodný, pozdnější a dlouhověký. Má dobrý charakter a po kvalitním výcviku je spolehlivý v jakékoliv práci. Bělouši se rodí v tmavé barvě a vybělují v průběhu šesti až deseti let. U vraného stáda se v důsledku skutečnosti, že v posledních letech byli využíváni v jeho chovu i bílí hřebci, často objevují nežádoucí bílé odznaky na hlavě a končetinách.

Využití:
    Původní uplatnění reprezentačního kočárového koně (bělouši pro šlechtu světskou a vraníci pro šlechtu církevní) je dnes velmi vzácné (např. dánský královský dvůr vlastní osmispřeží starokladrubských běloušů). Velmi úspěšné je ale uplatnění těchto koní ve sportovních zápřahových disciplinách. Protože zkoušky výkonnosti starokladrubských koní zahrnují i discipliny jezdecké, jsou tito koně dobře využitelní i pro práci pod sedlem (drezurní soutěže, hipoterapie, turistické a distanční ježdění). V některých českých městech jsou díky svému elegantnímu a mohutnému vzhledu využíváni i jako služební koně jízdní policie. V minulosti bylo toto plemeno využíváno i jako hospodářské a tuto schopnost si udrželo dosud.

Počet koní v ČR:
    Plemennou knihu starokladrubského koně vede Národní hřebčím Kladruby nad Labem  (www.nhkladruby.cz) a v majetku tohoto podniku je asi polovina chovaných koní. V roce 2004 bylo v plemenitbě zařazeno 43 hřebců a 350 klisen.Bílé i černé stádo tvoří zhruba stejný počet zvířat.